ŽIVOT JE LÁSKA 18.5.

ŽIVOT JE LÁSKA

„Není pro nás žádného budoucího klidu, který by se už neskrýval v tomto přítomném okamžiku.“

(Volně podle M. Busquetsové z knihy „Všechno jednou pomine)“

*…Ukázalo se, že můj kuchařský neúspěch spočívá v nedostatku trpělivosti a zálibě v inovacích, což zvlášť u pečení vede k neúspěchu. Nic nového se totiž vymyslet nedá. Všechno už tady bylo. Pochopil jsem, že podstatnou součástí vaření (a všeho ostatního) je láska: něžné doteky, hlazení, koupání, pozorné sledování, opatrné otáčení, konejšení a lehké vzrušení… Láskyplná péče, kterou si spojuju s lidským nemluvnětem.

*…Netuším, co přesně máš vykonat. Jedno vím ale jistě: neztrácej víru v Boha a v lidi, na kterých ti záleží. A co víc, nesmíš přestat věřit v lásku. Protože láska dokáže zažehnat všechno. I zánik. Je přítomná v každém okamžiku, dokonce i v těch, které plně pohltí temnota. Láska se nikdy nevyčerpá, nikdy se nevzdává ani nezaváhá. Je to jediná síla ve vesmíru, kterou nikdy nikdo nedokáže pojednat jako rovnici. Neztrácej víru v lásku a dovol jí, aby tě vedla. Nikdy nevíš, co se může stát. Neuvěřitelné věci se přece dějí pořád.

*…„Jak dlouho neslavíš své narozeniny?“ „Od dramatu.“  „Drama? Co tím myslíš?“ „Smrt mých bratranců.“ „Dej pokoj, Markusi. Nebylo žádné drama. Nebo spíš jich bylo víc. Tetino drama, drama tvých bratranců, tvoje drama. Dramata byla, dramata budou, a stejně je potřeba žít. Dramatům se nevyhneš. A v podstatě na nich moc nezáleží. Záleží jedině na způsobu, jakým je dokážeme překonávat. A ty to svoje drama nepřekonáš tím, že odmítneš svůj současný život. Naopak. Tím se do minulosti zavrtáš ještě hlouběji. Musíš toho nechat. Slib mi to. Příběh končí a jediný, kdo zůstává, jsi ty. Ty jsi ten vyvolený, Markusi. Mnoho z nás se snaží dát svému životu smysl, jenže život žádný smysl nemá, pokud nejsme schopni dosáhnout těchto tří cílů: milovat, být milován a umět odpouštět. Zbytek, to je jen ztráta času. Pochop, že ty jsi smysl svého života!“

*…Celý náš svět pro něco truchlí. Jsem přesvědčená, že jediné, co nás může uzdravit, je bezprostřední, nefalšovaná konfrontace s tímto oceánem smutku. Když o něco přijdeme, už se o to nemusíme bát. Pokud neprojdeme zármutkem, oloupí nás o život. Právě mezi troskami máme největší naději, že najdeme poklad.

*Proč nežít už teď, co bývá napsáno na hřbitově? „Všechno je smazáno. Všechno je zapomenuto. Všechno je odpuštěno. Všechno je napraveno. Zůstává jen láska...“

Jana (18. 5. 2022)