ŠUPLÍK JANY - 2   Dál volte z rozvinuté nabídky titulů dle data.

 

NAPRASKLÁ SKLENICE

„Vteřina je drahocenná a nikdo neví, kolik jich ještě má.“

     Utrpení je něco zcela intimního a zároveň univerzálního. Nakonec všichni přijdeme o všechno, co milujeme. Naším úkolem je přijít na to, jak to přijmout jako samozřejmý úděl a důstojně vyjít z role oběti.

   Uvědomme si nesamozřejmost života. Fyzické tělo je smrtelné tělo. Když víme, že sklenice už je rozbitá, přesněji řečeno naprasklá, užíváme si s ní každou minutu, dokud ještě drží pohromadě.

   Skutečný život začíná v okamžiku, kdy pochopíme, že i my odejdeme. Každý zestárne, onemocní a zemře. K poznání nelze dojít bez oběti. Aby člověk vše získal, musí nejprve vše ztratit. (Nalézá se přes ztrátu sama sebe). Cílem všech duchovních praktik je ztratit „umělou“ mysl a vrátit se k původnímu JÁ.

   Asketismus nic neřeší. Buddha poznal nevázanost požitkářského života i přísnost odříkání. Odmítá obě krajnosti a hlásá „zlatou střední cestu.“ (Napjatá struna praskne, povolená nevydá tón). Musíme být normální lidské bytosti, abychom dosáhli prozření. Vstupní branou k poznání je tělo a mysl. Skrze ně je možné nahlédnout do vlastního nitra a zjistit, že příčinou utrpení (nespokojenosti) člověka je jeho ego a žádostivost.

   Ego je především naše mysl a emoce (nejčastěji strach a hněv). Nemá smysl je potlačovat, ale pozorovat. Je dobré vědět, že všechny emoce existují mimo nás. Nepatří nám, pokud si je sami nepřivábíme. Negativita je parazit. K tomu, aby přežila, potřebuje hostitele. A tím hostitelem je ego. Učme se nechat emoce pouze proplouvat. Ať stékají po povrchu jako voda a neulpívají.

„Člověk snese hodně, když snese sám sebe.“

Každá změna přichází zevnitř. Strom žije z kořenů a člověk ze srdce.  Změníme-li své srdce, změní se všechno. Pečujme o veškeré tvorstvo jako matka o své jediné dítě. To, co děláme, musí dávat smysl v běžném životě. Duchovní růst se děje ve všední den.

„Všechny emoce, včetně pozitivních, představují cizí vetřelce,

 kteří se zmocnili našeho příbytku. Ale ony nejsou námi.

Tím méně je jejich domovem naše skutečné srdce!“

Jana (14. 3. 2022)