JEDNOSMĚRNÝ DAR
„Člověk má žít hravě, opájet se životem a s důvěrou letět vstříc smrti…“
Voda teče, sluneční paprsky proteplují zemi, Stvořitelova všeobjímající láska neomezeně prýští a prostupuje veškerenstvem shora dolů. Pořád stejně a nikdy jinak. Jednosměrný dar života, který nemáme čím splatit, i kdybychom chtěli. (Většinou nás to vůbec nenapadne). Je však nutno říct, že Stvořitel nic takového neočekává a ani nepožaduje. Jsme jím přijímáni a milováni přesně takoví, jací jsme. Bezvýhradně. Zdá se to neuvěřitelné, ale nakonec proč ne? Vždyť jsme jeho vlastním výtvorem a navíc neoddělitelnou součástí! A protože Stvořitel nic jiného než lásku nezná, nic jiného než milovat mu ani nezbývá.
V porovnání s námi, pozemskými tvory, kteří umí všechno možné kromě milování, to tedy má jednoduché. Možná proto se nám snaží tíhu pozemského údělu co nejvíc ulehčit a zpříjemnit. Vlastně nás k tomu prostřednictvím intuice neustále vybízí: „Zastav se, rozhlédni se, vnímej všechnu krásu a velkolepost, kterou ti dávám - jsi jí ty sám!“
Abychom objevili, kdo či co opravdu jsme, potřebujeme v sobě vykutat přirozenou vděčnost, laskavost a těšivé nastavení. Jen tehdy se otevřou dveře i okna k naší duši, která je se Stvořitelem „jedna ruka“ a přerušené spojení může být znovu obnoveno...
Pak už stačí jen občas „přiložit,“ aby boží jiskra nevyhasla. Jsme totiž v neměnné jednotě s univerzálním duchem. S absolutnem, které nemá protiklad. Ideální stav už tady je (jsme to my sami) a nelze ho ztratit. V našem iluzorním světě je však snadné uvěřit, že se to může stát. Když k tomu dojde, do života nám nenápadně vstoupí nespokojenost, strach a beznaděj. Pokud si přejeme, aby myšlenková iluze zmizela a poznali jsme skutečný svět, který je naším vrozeným dědictvím, je třeba cítit srdcem a dívat se duchem. Nikoli očima.
Několik ťingů, jak vykročit na cestu radostnosti:
*Naučme se děkovat. Přijímejme a přitakávejme s klidem všemu, co se děje. V duchu i hlasitě (podle možností) a co nejčastěji. Náš život totiž odpovídá tomu, jak jej sami vnímáme. Stížnosti a lítosti odhazujme do virtuálního koše, kam patří. Nad vším, co se děje, musí převažovat niterný pocit, že vše bude v pořádku. Nebo ještě lépe - že vše už v pořádku je!
„Kolem mne není nic jiného než já. Vnější svět je jen zrcadlo, které odráží můj způsob myšlení.“
*Rozhodněme se ukončit staré vnímání světa. Přestaňme se utápět v minulosti. Od nikoho neočekávejme žádné konkrétní chování. Spoléhejme se na sílu vlastního ducha.
„Nic nepotřebuju. Nic se neděje. Nejsem vážena na vahách nikým jiným než sama sebou.“
„Moje skutečnost je pouze duch - jsem bez ohrožení.“
„Moje skutečnost je pouze přítomnost lásky - nic jiného tady není.“
„Moje skutečnost je pouze hojnost - vždycky byla, je a bude.“
„Moje skutečnost je pouze stav milosti - všudypřítomný a nezrušitelný.“
*Můj skutečný život je dokonalý už teď. Probouzím se do něj a učím se v něm spočívat.
Není co shánět, očekávat ani řešit. Existuje pouze vědomí. Nic jiného tady není. Svět ve smyslu něčeho jiného než JÁ JSEM je pouhý přelud. Jediné, o čem by šlo říct, že se doopravdy děje, je, že BŮH JE.
Jana (18. 10. 2022)