ODMASKOVÁNÍ NEMOCI
(Volně podle S. Matějíčkové)
Otázka na Stvořitele: „Proč je tolik lidí vážně nemocných? Proč jejich počet stále narůstá?“
Odpověď: „Nemoci se staly pevnou součástí vašeho života. Rádi se o nich bavíte a zabýváte se jejich příznaky. Máte příliš mnoho informací a vyhledáváte stále další. Zajímají vás nové léky, nové nemoci a možnosti jejich léčení, v televizi sledujete pravidelně naučné pořady o nemocech a seriály z nemocničního prostředí. V mezičase je vám v reklamách podsouváno, čím vším jste ohroženi: …už jste v počátcích nemoci a nevíte o tom… musíte chodit na preventivní prohlídky, protože nemoc číhá na každém kroku… je třeba začít se léčit, dokud je čas… (čím dřív, tím líp a až do konce). Začnete se bát. Jste napadeni strachem, jste živeni strachem, onemocníte strachem a strach spolehlivě „vyrobí“ konkrétní nemoc.
STRACH je nejdestruktivnější emoce. Četná varování, kterým jste vystaveni na každém kroku, riziko nemoci významně zvyšuje.
Signál ohrožení způsobí, že si nevěříte, přestáváte mít rádi sami sebe, svoje tělo, svůj život, kritizujete se, jste zatrpklí, ukřivdění a zoufalí. Zatímco hlava je přeplněná hrůzou, duše hladoví po radosti…
Vážit si sebe sama je lékem pro budoucnost. Radost, štěstí, láska a oddanost sobě je jediná účinná prevence. Pocity, prožitky a převažující myšlenky tvoří váš svět.
Pokud se chcete uzdravit, musíte změnit chování vůči svému tělu, způsob myšlení a přijmout za svůj život zodpovědnost. Lékař nebo léčitel mohou pomoci, ale uzdravit se musíte vy sami. Moc nad svým tělem máte jen vy. Každá nemoc na tomto světě je vyléčitelná, pokud o to budete stát. Nemocní jste proto, že jste se vzdali volby být zdraví. Vzdali jste se své vlastní moci. Dovolili jste nemoci, aby vás přemohla. Musíte udělat rozhodnutí, že se chcete uzdravit.
Smrtelné nemoci existují, pokud tomu uvěříte. Rozhodněte se, že se uzdravíte. Požádejte Mě a Já vám pomůžu. Jde jen o tom, komu a čemu uvěříte. Na vás záleží, jestli se vrátíte do života nebo z něho předčasně odejdete.“
„Můžeme být nazí a svěží, nebo oblečení tak, až nás horko zahubí. Ať je to tak nebo tak, je to vždy následkem naší mysli, našich rozhodnutí a činů. Nic tak cenného jako naši mysl nemáme, a ničím jiným tak jako myslí neplýtváme, aniž bychom měli pocit, že něco ztrácíme. Mysl, pokud ji nezaplevelíme, je plná sametového ticha, zářivého prostoru a laskavé hudby.“ Karel Kostka
Jana (3. 5. 2022)