STŘÍPKY POZNÁNÍ
(volně podle V. Kociánové)
Vesmír stále dává. Funguje to, čemu věřím. To je celá hojnost. Nabíjí mě všechno, co přes den žiju a co mě baví. (Kde je zájem, tam je energie).
Komunikace s božstvím? Žádné prosby, sliby, žebrání, ale naslouchání. Musím se ptát sama sebe - svého zdroje. Vždycky odpoví, ale až časem, až na to nemyslím. Pokaždé je to jednoduché, prosté.
Jestli si brát hypotéku? Podle toho, jak k ní přistupuješ. Když pochybuješ, tak do toho nechoď. Já když si něco pořídím, tak mě ani nenapadne, že bych na to nemusela časem mít.
Peníze jsou démonizované. Označované jako špinavé, nezasloužené, neduchovní… Peníze za nic nemůžou. Jsou potřebné a úžasné. Umět je přijmout (tak jako všechno ostatní) je v pořádku. K čemu by potom byla vesmírná hojnost?
Když neumím přijmout, jsem v nedostatku. Přijetím pomáhám sobě i člověku, který mi dává.
Ať se podívám na cokoliv, je mi hezky. Už nerozlišuju dobré a zlé. Když bratr zabil krocana, všechno se zpomalilo a zahalilo do nádherného oparu. Byl to krásný zážitek. Poznání, že je všechno v pohodě. I krocan. Od té doby vím, že je jenom dobré.
Sloužím přítomností. Jsem tady proto, abych to duchovní, co poznávám, dávala do hmoty. Sňatek je pro mě zhmotnění duchovního svazku.
Vyčerpané a zneuznané ženy se potřebují zavděčit svému otci, který je nepřijal bezpodmínečně.
Nikoho neodsuzuju. Neříkám „co si udělal, to má,“ protože s tím budu konfrontována já sama. Když udělám chybu, tak si to přiznám. Jak jsem mohla být tak hloupá, že jsem něco takového udělala? Když o tom vím a poděkuju za tuto obohacující zkušenost, všechno se maže.
Nové vztahy budou vědomé. Včera se mě můj muž na něco ptal a já jsem mu vztekle odpovídala. Nevím proč, ale udělala jsem to. Vzápětí jsem si uvědomila, jak se k němu hnusně chovám (podle starého programu) a cítila jsem velkou bolest - jako když mně partner kdysi ubližoval... Prožívat s někým vědomý vztah znamená, že se vzájemně vnímáme jako jedna bytost. Když mu něco nehezkého udělám, bolí to i mě a naopak.
Dávám si velký pozor, jak myslím, co říkám a co cítím, protože tvořím každou vteřinou. Už neříkám „ne, nemám čas,“ ale „promiň, dnes se mi to nehodí, může to být zítra?“ Jsem pozitivní ze srdce. Nikomu nic neradím, jen vyslechnu a popřeju vše dobré.
Jana (18. 4. 2022)