SOUTRPNOST 14.5.

SOUTRPNOST

„Vezmi si zpět svoji sílu. To, co přisuzuješ Bohu, umíš i ty! To je ten přesah.“

     Volně podle J. Ledvinky: …Tady je divné pravidlo: když někdo trpí, tak se do toho namočit a utopit se v tom. Rádi si pěstujeme „soutrpnost“ a lezeme do energie, kde nemáme co dělat. Zbavme se potřeby trápit se za jiné. Když chceme a můžeme, pomozme. Tím to končí. V kolektivním zmatku se snadno ztratíme. Hodnocením situací, o kterých nic nevíme, demonstrováním a nenávistí stav věcí jen zhoršujeme. Energeticky je posilujeme…

   …Všechny aktuální mediální zprávy hrozí utrpením a smrtí. Tím v nás vyvolávají nejistotu a strach. Já to nesleduju. Je mi jedno, co se děje. Mám zodpovědnost za svůj hezký a šťastný život. Když si v sobě držím klid a to pěkné (individuální otisk božství), pomáhám tím nejúčinnějším způsobem ostatním a celému světu. Teprve když mám hojnost já, můžu rozdávat!  

   …Nejdůležitější je záměr. Ať je vždy čistý, pěkný nebo žádný. Klid je nejvíc.   Vždycky je třeba pustit svoje ambice. Nechtít problém vyřešit, něco vydržet a něčeho se zbavovat. Není to potřeba! Když „odevzdáme,“ stane se to samo. („Najdu si vás sám!)“ Stačí se spolehnout na Božství. Věřit, že řešení už je tady, už je nachystané a dovolit si je přijmout.

Vhodný (neosobní) záměr: „Dej mi to nejlepší. Vím, že se to splní a těším se. Ty posuď, co to je!“  

   …Protože jsme božství, můžeme mít cokoliv teď hned. Nejlepší způsob tvoření je absolutní klid. A to je ten problém. Kdo je dnes spokojený? Kdo umí žít v klidu a míru sám se sebou? Kdo cítí vděčnost za to, co má? Jsme zvyklí pochybovat, stěžovat si, tlačit a dělat všechno možné (hlavně pro ostatní), jen abychom utekli sami před sebou!

   …Všechno si určujeme sami. Pozornost (zvolená energie) je jako magnet. V jakém poli se nacházíme, to dostaneme. Zkoumání minulých životů je past. Když se jdeme ptát, co jsme kdy provedli, dostaneme to. Proto si nic nepamatujeme, abychom šli od začátku. Stačí vědět, že jsme božství. Zadáme, očekáváme a těšíme se. Nic jiného není důležité (nezajímá nás). 

    …Musíte být ochotní přijmout jakýkoliv dar. Neváhat požádat o uzdravení svého života po smrti dítěte a nevyčítat si to jako něco nepatřičného. Nedržte se zátěže starého programu: moje dítě zemřelo, tak já jako matka už nemůžu být nikdy spokojená, natož pak šťastná. Nastavte si, že začínáte úplně od začátku. Božství vám dovolí vybrat si a odložit minulost. Není tam nikdy žádná podmínka. Máte to stále. Když se odevzdáte, přijde to samo…“

Jana (14. 5. 2022)