„PÁCHAČI“ DOBRA
„Nejsme tady proto, abychom Bohu rozuměli, ale abychom Ho milovali.“
Volně podle Moojiho:
…Nic se neděje bez vůle Nejvyššího. Ať jsou tvé oči pasivními svědky Jeho činů. Buď úplný v sebeodevzdání. Pokud upřímně věříš ve Stvořitele, nemáš se čeho bát, čemu se divit, s čím bojovat, do čeho zasahovat, co odsuzovat, zazlívat, nenávidět, nechápat… On ví, co dělá. Vše se děje z Jeho milosti.
„Jsou věci, které nikdy nepochopíte. Není to možné. Ani největší myslitelé
to nedokážou. Jak by mohli, když se ke Mně nemůžou ani přiblížit?
Ale pokud Mě milujete, jsem váš.“
…Ať se děje cokoliv, zůstaň jako bytí. Citlivost je přirozená, ale nesmí převážit nad rozumem. Když se začneš nad nějakou událostí trápit, přehnal/a/ jsi to. Pokud je tvůj život jedním velkým utrpením, trpíš přílišným prožíváním. Když trpíš za jiné, nepomáháš jim. Něčím si prostě /všichni/musíme projít. Častý argument, že trpí děti, je nevědomost. I děti jsou staré duše. Všichni jsme na tom stejně!
…Nesupluj Mě. Nehraj si na misionáře. Spočiň v prostoru. Zůstaň jako čisté JÁ - usazené ve vědomí. Žádné úsilí. V pomoci nebuď osoba, ale vědomí. Pomáhej bez osobní posedlosti - bez zveřejňování svých zásluh… Udělej, co je potřeba a odejdi. Dál o tom nemluv. Je hotovo. Buď úplný ve své oběti sebe sama. Nadhled a odstup (odtažitost) je jediný správný postoj. Když se děje samo, není zde pýcha. Zůstává jen soucítění a mír.
…Jste tady. Ale jako co? Jako „páchači“ dobra, kteří v emocích davové psychózy pozorují, co za hrůzu se zase děje a vytvářejí hlavně zmatek? Nebo jako „TO,“ co se nepohybuje a pozoruje pozornost samotnou?
Shrnutí:
*Nejsme naučeni vidět hodnotu v klidném setrvání a spočívání v tichu.
Netušíme, že nejvíc pomáháme prostou přítomností, bezpodmínečnou láskou
a šířením vnitřního světla.
*Přímo ve vás jsou andělské síly pomoci. Působí tichem, vyrovnaností, autoritou,
klidem a přirozeným soucítěním, které je ve 3D nepředstavitelné.
*Neobjevujte něco nového, jiného a zvláštního. Objevujte vlastní já. Jak byste
mohli být zklamaní svým starým, dobrým já?
Jana (28. 4. 2022)