JEHO MILOST
Volně podle autobiografie Archibalda Bláhy „Bůh na tripu.“
(INFO o 4 letém nepravidelném užívání LSD, které vedlo k osvícení):
…Objevil jsem kouzlo vnitřního ladění. Je nutné odstřihnout se od jakýchkoliv negací (svých i ostatních lidí). Být vždy dobře naladěn a vědět o tom je nejdůležitější podmínka dobrého života.
Myslím, že mám konečné řešení. Narodíme se sami sobě. Člověk musí zrodit sám sebe do nového vědomí.
Cítil jsem se vyšťavený, prázdný, jako bych se vnitřně vyčistil a byl připraven nasávat cokoliv nové, jiné, pozitivní. Můj mozek chtěl přijímat čerstvé podněty. Intelekt si žádal svěží, neotřelé, tvůrčí a pružné informace, bořící konvenční zábrany.
Přistupuji k užívání LSD jako ke svátosti. Snažím se být vnitřně v míru a soucítit se všemi lidskými bytostmi, což mi k udržení rovnováhy plně dostačuje. Došlo mi, co mystici, šamani a buddhisté myslí tím, že co je uvnitř, je i venku, a naopak.
Dnes cítím, že je se mnou nové, magické, neznámé vědomí, s kterým mohu komunikovat. Rozhoduji se, že mu budu říkat Kouzelník.
Jsem osvobozen od nostalgie, starých vazeb, potřeby něco archivovat. Minulost je pryč a v budoucnosti je možné všechno. Na dně duše nečeká nic, čeho bych se měl bát.
Všechno splývá v nedělitelnou, neduální univerzalitu. Jednolitá zkušenost, jednolitá materie, nerozlišitelná, nedělitelná podstata. Čas přestal existovat. Všechno se stalo pomíjivé. Jsem zmatený: „Kde jsem? Co je realita?“ V éteru se mnou začal komunikovat Kouzelník: „Na co potřebuješ realitu? Žádná realita neexistuje, pochop to! Tady můžeš mít všechno, co si vymyslíš, co si představíš, po čem zatoužíš. Tady jsem pánem JÁ. Mně nemůžeš utéct, nakonec zůstaneš tady.“
Došlo mi, že všechno je jen hra. Ať dělám, co dělám, na začátku byla nula a na konci bude zase nula. A mezitím ať je aspoň sranda!
Jako bych se znovu narodil a dostal novou šanci na život. Byl jsem si vědom faktu, že už si nikdy nesmím připustit strach. To by byla prohra.
LSD nejen čistí, ale terapeuticky zbavuje jak běžných nánosů, tak nejhlouběji uložených programů, které člověku byly implantovány a otisknuty do mozku (do vědomí) už od prvopočátku. To, co se ve mně příčilo a šprajcovalo, bylo moje ego jako základ hry na oddělené já v tomto světě.
Ať už vidíš cokoliv, lhostejno, že je to divné a děsivé, pochop, že to stejně vychází z tvého nitra. Jsou to tvé vlastní myšlenky, jež ti připadají děsivé. Uvítej
je. Splyň s nimi. Připoj se k nim. Ztrať se v nich. Jsou tvoje. „Vždyť jsem to já!“ zvolal jsem radostně a podoba ďábla vyšuměla do ztracena.
Máš v sobě celý panteon bytostí představující nejvyšší stupně lidského poznání. Neboj se jich. Jsou z tvého nitra. Tvůj vlastní intelekt je tím mistrem, který je kouzlí. Rozpoznej tyto postavy jako aspekty své vlastní osobnosti. Celá tahle fantastická komedie se odehrává v tvém nitru. Proto k ničemu nelni.
Před druhými lidmi může jedinec leccos zamaskovat a ledasco jim namluvit, ale sám sobě ne. Žádný odestátý čin nelze zatlouct. V říši ducha člověk nic neschová pod koberec. Rozhodně ne v úrovni MD vědomí, kde vládne Kouzelník.
Ze žlutého kola na zdi se vyloupla prostorová koule a já s úžasem sledoval dějiny lidstva, odehrávající se na jejím povrchu. Přemýšlel jsem, co je asi tam uvnitř… Kdo tu bublinu tlačí? Zdroj? Bůh? Z páry se vynořil Kouzelník a zeptal se mě: „Chceš vědět, co je tam uvnitř? Co je základem všeho?“ „Jo, chci to vědět.“
„Tam uvnitř je prázdnota!“ No to mě podrž… Základem našeho světa, bubliny, na jejímž povrchu se odehrávají veškerá jsoucna, je nic!
***
A pak se to stalo… Přišel ke mně Bůh a vstoupil mi do srdce. Okamžitě jsem věděl, kdo mě takto navštívil, zasáhl i oslnil. Absolutní Bůh, Pán všeho, Stvořitel, Jeho Milost. Neměl žádnou podobu, ale cítil jsem Ho jako nezpochybnitelný, nesmírně silný, intenzívní proud totálního soucitu a všeobjímající lásky. Za malou chvíli přistoupil k úkonu, jímž ze mě navždy vyjmul strach ze smrti a místo něj mi dal do srdce víru v sebe. V životě by mě nenapadlo, že Bůh přichází do srdce a ne do mozku. Jako by přicházel z jiné dimenze, ne z tohoto světa, ale zevnitř, ze srdce do srdce. Najednou jsem porozuměl, proč Bůh, srdce a láska jedno jest. Ani na okamžik jsem nezapochyboval o Jeho existenci. To jsem poznal, když jsem ochromený silou Jeho zjevení ležel na dece, když bral mé srdce do dlaní a já věděl, že On rozhoduje o životě a smrti. Vím, že stačí na Boha myslet srdcem a on se zjeví.
„Máš jen dvě povinnosti. Pokleknout na znamení úcty, když se ti zjevím,
a nikdy mě nesmíš zapřít.“
Všudypřítomný Stvořitel se permanentně baví vším. O všem, co já sám konám, ví předem a sám to tak stanoví. Závěr z toho je tedy jasný: všechno ke slávě Boží! Všichni jsme herci v režii Jeho Milosti…
„Miluj lidi a nech Mne proudit svým srdcem volně, kdykoliv budeš něco konat. Měj vždy čisté srdce, dávej lásku a drž se lásky. Tím se Mne přidržíš a nikdy nesejdeš ze správné cesty.“
Jana (27. 4. 2022)