NEJJEMNĚJŠÍ SUBSTANCE
„Voda má, voda má, voda má - rozcuchané vlasy…“ (Jan Skácel)
Volně podle Osho „Tři poklady TAO:“
Nejjemnější substance jsou dvě: ve vnějším světě je to voda, ve vnitřním světě je to láska.
Voda teče vždycky dolů. Vybírá si dutiny a prázdná místa. Řeky stékají a putují tak dlouho, dokud nedosáhnou nejnižšího místa na světě, největší prohlubně - oceánu. Oceán se stane jejich domovem.
Stejné je to s láskou. Láska si také vybírá prázdná, hladová místa. Potřebuje, abyste byli prázdní, potřebuje prostor bez překážek. Nejde tedy o to, jak dosáhnout lásky, ale o to, jak se stát prázdným. K lásce nedojdete přímo; dosáhnete jí jen nepřímou cestou - tak, že jí budete k dispozici. Staňte se prázdným údolím a pramínky lásky se k vám začnou stékat. Budou se do vás zamilovávat nejen lidé, ale i hvězdy a kameny, skály, písek a oceán, stromy a ptáci… Neboť láska je jako voda: hledá místo, kde by mohla spočinout. Láska je voda naší vnitřní bytosti.
Je neuvěřitelné, že voda rozpustí i kámen. Rozemele jej na prach. Ve skutečnosti se ale o nic nesnaží, prostě jen teče. Je jemná, vytrvalá a stálá. I ty nejtvrdší složky se postupně rozpouštějí, aniž chápou, co se děje.
Jak je možné, že nejjemnější živel dokáže rozpustit ten nejtvrdší? Tvrdý živel odporuje, bojuje, od samého počátku se brání a to ho unavuje. Jemný živel není bojovník. Prostě jen sleduje svůj vlastní směr, vedoucí k dutému, hlubokému místu. To je vše.
Tvrdý element odolává a odporuje. Už samotný odpor odčerpává energii. Proto Ježíš říkal: „Neodporujte zlu.“ Když to dokážete, zlo odejde a vy přežijete. Vaše poddajnost je jako voda. Je tak jemná, že vás ani nenapadne, že byste mohli vyhrát… a přece vyhrajete.
Proti skále se voda zdá ubohá. Nemá sílu, nemá dokonce ani tvar, nemá žádnou odolnost, je tak pokorná, tak skromná… Nemá žádné ambice, míří jen do prázdné dutiny, ukrýt se před světem a zůstat tam. Voda… jak by mohla vyhrát?
Je to prosté. Voda projde vším, protože nemá formu. Vždy je připravena změnit tvar. Nalijete ji do sklenice, stane se sklenicí, nalijete ji do vědra, stane se vědrem. Nikdy neodporuje, nekřičí, nestěžuje si, neprotestuje. Prostě se podvolí. A láska je stejná. I ona se podvolí. Tak silně věří, že dokáže zaujmout jakýkoli tvar, že se vůbec nebojí. Je ochotna přijmout jakoukoli podobu, kterou jí chcete dát, protože v každé z nich bude stejná. Na tvaru nezáleží, protože ta nejdůležitější věc - nejvnitřnější bytí - zůstává beze změny.
Existence je bez počátku a bez konce. Přijměte ji. Dovolte, aby podlomila všechny vaše bariéry. Klidně čekejte. Nechte ji, aby se stala. O život se stará život (ne ego...).
Jana (17. 9. 2022)