OSOBNÍ ZAPRDĚNOST
PŘED „JÁ JSEM“ je nic. Absolutní prázdnota. Zatímco PO „JÁ JSEM“ je stále přeplněno:
„Já jsem - toto tělo, tato osoba, tento životní příběh, všechny moje myšlenky, emoce, představy, přesvědčení, jistoty, názory, pocity, nezbytnosti… Nekončící blablabla. Dokonalý blázinec.
Jak z něho „ven?“ Mám jedinou možnost. Protože „venku“ jsem pořád, nezbývá, než se
obrátit dovnitř. Metoda je spolehlivá: NEUHÝBÁM MYSLÍ OD JÁ JSEM.
*Nevycházím za podněty ven. Nerozhlížím se, co se kde „šustne.“ Není čeho dosahovat.
UŽ JE HOTOVO. Zůstávám v JÁ, kterým JSEM.
*Když jsem „doma,“ nic se neděje. Nepřekážím si, nezajímá mě, neřeším, neočekávám,
nehledám, neposuzuju, nesnažím se, nemusím, nevím, neopravuju svět, ale svoje vnímání
o něm. Klidná, nekonfliktní pozornost…
*Proč jsem přehnaně zodpovědná za svůj život, když život není zodpovědný za mě?
Odlehčuju si, zbavuju se sebemrskačství a „osobní zaprděnosti…“.
*Mizím, opouštím, odpouštím, osvobozuju (sebe, všechny, všechno), odsunuju překážky,
bránící lásce, zříkám se sama sebe, odevzdávám se, důvěřuju Ti, Bože - tady mě máš…
*Boží „království“ je bez podmínek (mimo ego); pravé vidění je bez úzkosti;
v Božství je všechno v pořádku; Bůh je v odhalení mysli…
*Můj úkol je rozhodnout se pro Boží hlas a vykročit do světla.
Mimořádně hutné tingy najdete na YouTube, Kniha zázraků, Petr Sumcov - tituly:
*Neboj se, vždyť já jsem s tebou. Nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh.
*Osvobozuji svět od všeho, co jsem si o něm myslel.
*Není možné vidět dva světy.
*Svět, který vidím, v sobě nemá nic, co chci.
*Za tímto světem je svět, který chci.
*Jsem takový, jakého mě Bůh stvořil.
*Jsem jedno JÁ sjednocené se svým Stvořitelem.
*Dej, ať vnímám odpuštění takové, jaké je.
*Bůh, který je láskou, je také štěstím.
*Není jiné lásky kromě lásky Boží.
*Vše, co dělám, je dáváno mně.
*Jestliže se bráním, jsem napaden.
*Nemoc je obranou proti pravdě.
*Odpočívám v Bohu.
Jana (14. 10. 2022)