ŠUPLÍK JANY - 3    Dál volte v rozvinuté nabídce vlevo.

 

VZKŘÍŠENÍ PŮVODNÍHO VĚDOMÍ

 

 

VZKŘÍŠENÍ PŮVODNÍHO VĚDOMÍ

 

 - Běžné lidské myšlení překrývá původní vědomí, které nám bylo dáno Stvořitelem.

 - Když myslíme stereotypně (podle naučených programů), původní vědomí je vypnuté.   Nefunguje.

 - Zmatené myšlení, které je naším vlastním výtvorem, vychází z nižší mysli (ega). Drží  nás v zajetí fyzického těla, osobního příběhu a emocí, s kterými se mylně ztotožňujeme.

   Hrajeme svoji „snovou“ roli v iluzorním světě, přičemž obojí považujeme za skutečnost.

 - Pokud dozrajeme a připustíme, že nevíme vůbec nic, uvědomíme si zároveň, že všechno

   musí být úplně jinak, než si myslíme. Ocitneme se na rozcestí, kdy můžeme požádat o

   vzkříšení původního vědomí nebo dál setrvat ve svém „vlastním ukřižování“ vinou,

   strachem z potrestání a odloučení…

 - Rozhodnutí je na nás. Jakmile si dovolíme vstoupit do vědomí (do stavu neutrální čistoty),    vystoupíme z otázek mysli. Pochopíme, že není nic, co bychom nevěděli. Původní vědomí (vědění) jsme vždy my sami.

 

„Člověk není ničím jiným než rozhovorem.“

(Anna Hogenová)

 

Nabídka vhodných afirmací a rozhovorů sama se sebou:

*VĚDOMÍ JE MI DÁNO UŽ TÍM, ŽE JSEM.

*Vědomí přisuzuji sama sobě. Jsem ve své vlastní síle.

*Vědomí je neměnnost, s níž vždycky počítám. Jsem vědomá bytost.

*Nahrazuji běžnou mysl čistým vědomím. Nic jiného mě nezajímá.

 *Upřednostňuji zásadně své vědomí. Když prodlévám v „JÁ JSEM,“ mysl odpadne.

*Spoléhám jen na své vědomí. Nemůže se mi nic stát. Nejsem toto tělo.

*Vědomí je jistota, která mě uzdravuje. Já si vybírám, co chci. Nic není předem dané.

*Vědomí pracuje pro mě. Zadávám mu své záměry. Počítám jen s dokonalou nabídkou.

*Vědomí mě podporuje svým klidem. Očekávám to nejlepší. O nic se cíleně nesnažím.

*Vědomí mi umožňuje všechno. Chci žít šťastný život už tady a teď.

*Vědomí vše vyřeší a vyrovná. Setrvávám v pocitu bezpečí a těšení se.

*Vědomí je jednoznačné. Reaguje na to, co prožívám v srdci.

***

 „Milý Duchu, požaduji tvé stálé vedení. Uznávám jen tebe.

Komunikuji výhradně s tebou. Ochotně se zříkám své falešné identity.

Veď mě přímou cestou do jednoty s Božstvím, kterým jsem.

Cítím upřímnou vděčnost. Nepochybuji, že jsem přesně tam, kde mám být.

  Bezvýhradně ti věřím. Ctím, že jsi v Pravdě a dáváš mi to, co potřebuju.

Věčný Duchu, žádám o trvalé posílení světla. Děkuji.“

 

„Duše má se topí ve tmě, v jasu světla její vzmach.

Příliš miloval jsem hvězdy, než abych měl v noci strach.“

Jana (29. 12. 22)