MEDOVÉ KAPKY 9.5.

MEDOVÉ KAPKY

„Ať se děje cokoliv, někde vždycky kape med.“

Volně podle Ajahna Brahmse:

         …Dbejte na správnou míru reality. Udržujte rozumné meze mezi tím, co je možné a co není. Život je nevyzpytatelný. Běží si po svém a nemůžete v něm nic ovládnout. Jediné, co máte ve své moci, je váš postoj. To, jak na věci reagujete. Poslední věta v pohádkách a žili šťastně až do smrti je fantazie. Stát se může kdykoliv cokoliv. Když nepřijde nic horšího, každý jednoho dne zestárne, onemocní a zemře. Tak to prostě je. Když tento fakt přijmete, pochopíte, že vás nikdo a nic nemůže zklamat. Příčinou vašeho zklamání je vaše očekávání. Jakmile něco očekáváte, nejste v přítomném okamžiku. Naučil jsem se nečekat vůbec nic. Když prožívám naplno přítomnost, můj život překonává veškerá má očekávání, protože žádná nemám. Vezměte rozum do hrsti a snižte nereálná očekávání. Nechtějte něco, co vám tento svět nikdy nedá.  Život je  neustálá práce, jedna končí a druhá začíná. Pomůže vám, když se životu a sami sobě dokážete smát (i přes slzy). Věřte, že ať se děje cokoliv, někde vždycky kape med…

„Život je žertéř a chce se smát. Člověk jen herec, co musí hrát. Roli má danou -

tak proč se ptát, jestli jde správně či má se kát? Vážně se sem přišel bát?“

     …Nedělejte si starosti. Úzkost vzniká z přemýšlení o všem špatném, co se může přihodit. Nic nevymyslíte. Budoucnost vás vždycky překvapí. Místo obav z toho, co bude, držte se záměru, že váš život je v pořádku. Pokaždé, když se něco pokazí, představte si bílou stěnu s černým nápisem: I TO POMINE… Pokud s tím nejde nic dělat, nic nedělejte. Až něco půjde dělat, budete připraveni a dáte do toho všechno. Vydržte. Zůstaňte v klidu a věřte, že ať se děje cokoliv, někde vždycky kape med…

     …Buďte jako popelnice, která nemá dno. Tudy propouštějte do země vše, co vás emočně vyčerpává. Já to tak dělám. Jinak bych se už dávno zbláznil. Jezdím přednášet po celém světě a denně se setkávám s mnoha lidmi, kteří mě zavalují svými problémy. Musím je vyslechnout, povzbudit a dát jim nějakou radu. Když to udělám, okamžitě se zátěže zbavím. Nechám ji propadnout děravým dnem dolů, hluboko do země. Nic si v sobě nenechávám. Stále tak pečuji o svůj vnitřní prostor. Jsem čistý.

     …Mluvte sami se sebou: *Jak se teď máš, moje milé tělo? Jaká je míra tvého uvolnění? Cítíš se pohodlně? *Jak se teď máš, moje milá mysli? Jaká je míra tvého klidu? Je ti hezky? *Drahá mysli, dávám ti naprostou volnost. Vím, že když tě budu do čehokoliv nutit, utečeš. A naopak - když tě nechám láskyplně odejít, zůstaneš se mnou.

„Někde vždycky kape med. Žádný strach, že naposled.

Srdce umí medem být, hořkost láskou osladit...“

Jana (9. 5.)