USNADNĚNÉ ROZHODOVÁNÍ 11.4.
USNADNĚNÉ ROZHODOVÁNÍ
Rozhodování je většinou stresující záležitost. Pokaždé, když máme možnost volby, začneme se bát. Dostaneme strach, že se rozhodneme špatně. Co když uděláme chybu, na kterou následně doplatíme a budeme tím vinni jen my sami? Pak nastává nejhorší situace ze všech možných - „po ruce“ není nikdo, na koho bychom to mohli svést!
Volně podle Ajahna Brahmse:
…Jsem buddhistický mnich. Vím, že chyba v životě neexistuje. Proto mě volba nestresuje. Rozhodnutí je většinou důležité jen pro mě, nikoho jiného nezajímá. Pochopil jsem, že ať se rozhodnu jakkoliv, nemůžu prohrát. Vždycky dostanu mnoho dalších šancí. To platí pro každého. Nedělejme tedy z rozhodování vědu. Stejně už je rozhodnuto… A navíc - jednoho dne zemřeme. Proč si dělat starosti, když je všechno dočasné?
...Přesto, někdy se rozhodnout musíme, ať chceme či nechceme. Existuje jednoduché vodítko, které rozhodování usnadňuje. Stačí, když se sami sebe zeptáte, jaký máte důvod pro rozhodnutí, které se chystáte udělat.
*„Je důvodem mého rozhodnutí pouze můj osobní prospěch?“ Pokud je odpověď ano, počkejte. Rozhodování je vždycky snazší, když pomůže nejen vám, ale i někomu jinému, někdy dokonce více lidem...
*„Je důvodem mého rozhodnutí pomsta?“ Pokud je odpověď ano, počkejte. Buddhisté nikoho za nic netrestají. Ví, že násilí plodí další násilí. Místo trestu praktikují přirozený soucit a vyjádření něhy. „Viník“ musí nejméně 30x láskyplně pohladit jakoukoliv bytost. Třeba kočku. Vnímat její hebký kožíšek, uvolnění, slastné předení… Její spokojenost se přenese i na něho. Zkuste to. Poznáte, že když s někým prožijete nezištné, něžné souznění dobra, touha pomstít se zmizí…
*„Je důvodem mého rozhodnutí nevědomost?“ Pokud je odpověď ano, počkejte. Lidé se často rozhodují emotivně, aniž o věci samotné něco vědí. Dopřejte si čas k „vychladnutí.“ Zjistěte si co nejvíc dostupných informací a až poté jednejte…
*„Je důvodem mého rozhodnutí strach?“ Pokud je odpověď ano, počkejte. Je důležité uvědomit si (a těžké si přiznat), že jsme na strachu závislí. Odmala nám bylo vštěpováno, že si klid nezasloužíme. (Proto si klidu neumíme vážit. Máme strach být spokojení. Krmíme se strachem a netušíme, že se bojíme rádi). Ale my si klid zasloužíme. My si dokonce zasloužíme celý klidný život - bez ohledu na to, co děláme. Nevěříte, že je něco takového možné? Věřte! Je to jisté. Původní klid je naše vrozené dědictví, o které nemůžeme nikdy přijít. Nemusíme o klid usilovat - my už klid jsme! Stačí se zastavit, vyprázdnit mysl a vstoupit...
„Já - klid - Jsem. Zpevňuji se zevnitř ven. Sílím ve jménu božského Ducha.
Děkuji, že každé mé rozhodnutí provází Světlo.“
Jana (11. 4. 23)