VLÍDNOST 11.5.

VLÍDNOST

     „Humor je umění dívat se kolem sebe pozornýma očima, vidět pravdivě a nezbláznit se z toho.“      (Josef Fousek)

Volně podle J. Fouska z knížky „Buďme k sobě vlídní.“

*Dělím se o svou lásku a strach v tomto hořkokrásném světě. Nepřekážejme si. Jsme tu spolu a společně plujeme do stejného přístavu. Řeka života je laskavá a neúprosná. Všichni jsme na nejisté lodi, na jediném moři a s jediným lodivodem, kterým je Bůh. Každý z nás se obává okamžiků, kdy nám prší tíseň, kdy nás sužují choroby… Jen kritické situace ukazují, jak jsme silní. Chci si být jistý, že lidem kolem sebe nikdy neublížím.

*Proč se zajímáme o to, co nemusíme znát? Smiřme se s tím, co stačíme v životě stihnout. Svět, činnost a skutky nás všech jsou pro mne záhadou. Nepídím se po podstatě života. Jsme dosazeni na zeměkouli a žijeme, protože nám nic jiného nezbývá. Jsme tvůrci a konzumenty zároveň. Sníme o pomyslném obrazu věčného ráje. Jak se k sobě chováme my sami, jací jsme doma, na ulici a v každodenním životě, tak vypadá náš život.

*Hodnota je v délce trvání. Nezáří atrakcemi ani umělým zviditelňováním. Svět zachvátila infekce všechno o všem vykřičet (za peníze). Dovoleno je vše. Jakoby si lidstvo lilo na hlavu kýbl vlastní špíny. Zbavujeme se toho nejcennějšího -soukromí.

*Nemám rád výsměch. Mám rád úsměv. Jsme stále malými dětmi. Potřebujeme hry, abychom přežili hru největší. Tu životní!

*Obyčejná chvíle. Co víc může být? Už nemám čas lhát. Jsem pouhým divákem. Souznění je hluboce intimní věc. Tuším, že někde je „něco“, co je Božstvím.

*Někdy si myslím, že miluju víc psy než lidi. A nevím, zda je to správné a hodné věřícího člověka. Zároveň vím, že to není úplná pravda. Je to jen zoufalství nad tím, jak si my, lidé, ubližujeme.

*Každý život je premiéra a zároveň derniéra. Nespílám a nenadávám na to, co se nedá změnit. Samota nás nekárá, nevychloubá se, nevysmívá, nezávidí a nepomlouvá. Dotkl se mne pocit štěstí.

*Život, dalo by se říci, je uvědomění si, že jej máme. Že víme, že jsme a že nebudeme. Je to krásné a tragické zároveň. Vím o životě stále méně, a stále více jej miluji. Dokážeme vůbec nalézt svoji originalitu, když už bylo všechno řečeno? Ty nejvlídnější věty z dobrých slov jsou ty nejobyčejnější. „Dobrý den, jsem rád, že vás potkávám. Včera jsem na vás myslel. Ten váš pejsek je milej. Vypadáte stále dobře. Mějte se hezky. Ať se zase brzy setkáme...“

Jana (11. 5. 2022)