V PODSTATĚ JSME „TO“
„Jen prázdná mysl odráží čisté vědomí.“ (Marcelka z hor)
Říká se, že všechny cesty vedou do Říma. Jenže Pravda je taková, že všechny cesty vedou NIKAM! Nemůže to být jinak. Když cokoliv vyvstává z ničeho, všechno musí v ničem taky skončit.
„TO“ (zdroj - absolutní vědomí - prázdnota - přítomnost přítomnosti) je stav nehybného vědomí („vypojení“). Odsud, ze stavu nula, se působením tvořivé síly dynamického vědomí automaticky napojujeme na běžnou mysl. Jako osobnost jsme „chyceni“ v emocích, „ztrácíme se“ v psychologickém myšlení, skrze nedokonalé smysly vnímáme (hodnotíme) sami sebe i okolí a poté nějak reagujeme, aniž tušíme, že jde o iluzi vnějšího světa. Neuvědomujeme si, že v průběhu aktivního dne spočíváme ve snové (duální) úrovni vědomí 3D, zcela odříznuti od svého přirozeného MD zdroje.
„TO“ nevytvoříme žádným způsobem myšlení ani rozšiřováním svých vědomostí. Existuje zcela mimo mysl a můžeme je jen znovuobjevit - odhalit ve svém nitru (ve vědomí), když se rozvzpomeneme na původní, autentické JÁ (na vědomí). Proto tolik doporučované schůzky sama se sebou. Jen v posvátnosti ticha, odevzdání, prožitcích lásky a soucitu se navracíme k Božství v sobě.
Mooji: …„Zdrojem veškerého projevu života je absolutní vědomí (jeden jediný Bůh). Pod Stvořitelem je všechno. Nespočetné vesmíry, galaxie, mléčná dráha, planeta Země, na ní člověk s jeho myšlenkami (= informacemi), emocemi (= energiemi) a tělem (=buňkami)… Pokud uznáme Božství jako absolutní vědomí - zdroj všeho, dokážeme pochopit, že veškeré jsoucno je v Něm. Mikrokosmos je v makrokosmu (včetně člověka). Z toho vyplývá, že člověk je v Bohu.
Naprosto nepředstavitelné ovšem je, že tato zákonitost prý platí i naopak. Pak by byl v mikrokosmu obsažen celý makrokosmos! A pokud tomu tak je - Bůh musí být v člověku! Není tedy „někde nahoře“. Je přímo v nás. Kde? Všude! V nejmenších částečkách našeho těla - v buňkách! Tělo tvoří asi sto bilionů buněk (živých bytůstek). Každá z nich žije skrze stejný (prázdný) prostor, který je podstatou univerzálního vědomí. Z toho je zřejmé, že Božství je nedílnou součástí buněk = těla = člověka. A naopak. Protože „TO“ je jen jedno, jeho kvalita je taky jen jedna. Rozdíl mezi lidmi a Božstvím není v kvalitě, ale v kvantitě (v proporcích). Zatímco Bůh je „vším,“ my jsme součástí „všeho.“
Závěr: „Pravá znalost je, že se nepohybujeme. V prostoru osoby jsou problémy, zatímco v prostoru vědomí se nic nehne. Sebesilnější bouře neovlivní nebe. Buďme si vědomi dynamického projevu manifestace vědomí a zároveň původního JÁ - nedynamického bytí. Jako osoba jsme ve vztahové (polaritní) mysli. Jako vědomí jsme nehybný, ničím nedotknutelný stav.“ (Volně podle Moojiho)
Jana (25. 4. 2022)