SKUTEČNOST JSEM JÁ 9.12.

SKUTEČNOST JSEM JÁ

„Když mi něco chybí, mám se tím stát.“

   Moje fyzické tělo je dům. Někdo zvoní a trpělivě čeká, kdo přijde otevřít. Mě se to netýká. Nemusím se o nic starat. Přichází Bůh, který je mým sekretářem.  Zařizuje vše potřebné. S láskyplným klidem, v dokonalém míru. Ctím Jeho - Svoji - svatou mysl. Nezúčastněně pozoruji, co je „tvořeno.“ Nejde o žádný konkrétní výsledek. Jde o objev vnitřní harmonie a světla, kterým jsem. Jako zářivý obláček radostných buněk a bezpodmínečné lásky splývám s všehomírem…

    Každý z nás je původně kosmická bytost. Nikoli člověk, definovaný jako fyzické tělo s dvojblokem ega (intelektem a emočním tělem), který si sám uměle vytvořil. Všechno zažívá jen člověk, ne bytost. Ta je volná! Pokud se k ní chceme přiblížit a toužíme se jí stát (už v tomto životě), musíme se rozloučit s minulostí. Žádná totiž není. Jde o pouhou iluzi, která nás bude trápit tak dlouho, dokud ji vlídně nepřijmeme, nepřehodnotíme, nevyhojíme a nevycizelujeme tak, že se zcela rozpustí v bytostném JÁ. („Jsme jako olivy. To nejlepší z nás jde, když jsme ždímáni).“

   Opouštějme starý systém vnímání. Uvědomujme si, že jsme něčím jiným než dřív. Nesledujme hru viditelného světa jen očima. Učme se dívat duchem. Odlehčujme si od představ o sobě a ostatních. Milujme sami sebe jako celek. Rozpínejme se do volného prostoru a nechme se jím unášet. Všímejme si, že přicházejí úplně jiné myšlenky než z běžné mysli. Jsou láskyplné. Naciťujme, že je v sobě máme „odjakživa.“ Nejdou z hlavy. Vyvstávají z absolutního ticha.

   Urputné „já chci,“ četné podmínky a trýznivé emoce jsou hlasem ega. Zásada je nedat jim vůbec nic - ani kapku pozornosti! Důsledně se zbavme výčitek, že jsme kdysi soci... Když pochopíme, že se nikdy nic nestalo, nepotřebujeme se zklidňovat. Klid přijde sám. Je stále tady. Stačí vystoupit z mysli.

   Pokud vznikne jakýkoliv konflikt, otočme se k němu zády (reálně nebo mentálně). Prostě odstupme. Nedávejme mu žádnou energii. Jsme jinde. Nenecháme se ze sebe ničím a nikým „vyvést“. Zůstáváme tam, kde chceme být.  V božství, které je naší neoddělitelnou součástí.

   Navnímejme si, jaké to je už nehledat. Jinak z hledání nevyjdeme.  Odcházejme od otázek v hlavě, abychom byli tam, kde máme být. V úplnosti srdce.

   Mantra: „Věnuji si, že už v tom jsem.“ Dovoluji si přijmout jistotu, že je hotovo. Bez přemýšlení. SKUTEČNOST JSEM JÁ. Život plyne podle mých představ, aniž nějaké mám. Nechávám vyvstat to, co tady stále je - tvůrčí vlnu celku.

„Největší hrdinství je nechat věci plynout.“

Jana (9. 12.)