POCHOPENÍ EGA 17.3.

POCHOPENÍ EGA

„Člověk musí dostat svoji míru plnou.“

(Egypťan Sinuhet)

     To, kým jsme uvnitř, žádné zlepšení nepotřebuje. Vracet se k původní jednoduchosti znamená odnaučovat se místo přiučovat se. Jsme mentálně obézní a potřebujeme redukovat. Denně se „prohazovat sítem“ a ulehčovat si.

   Život je v podstatě jednoduchý. Je to ego (stálý našeptávač), které všechno rádo komplikuje. Když s ním bojujeme, posilujeme ho. Ego musíme přijmout, pochopit a ocenit. Vždyť pracuje pro nás! Přestože je označováno jako „negativní princip,“ jeho vývojová funkce je pozitivní.  Provází nás po celý život jako důsledný učitel. Má nezastupitelnou roli, kterou musí naplnit. Potřebuje uspokojit své vnější potřeby a tím dozrát. Teprve po dozrání ega se osobnost začíná obracet k vnitřnímu světu.

   Největší silou ega je strach. Přitom jde o pouhou myšlenku! Nevěnujme jí pozornost. Nespolupracujme s ní. Když se „zaháčkujeme“, vysíláme do vesmíru „negativní přání,“ které se časem zhmotní. Strach vzniká ze závislosti na vnějším světě. Nejvíc se bojíme o svoje pohodlí (existenční strach) a až druhotně o život (elementární strach). Nejsme tato myšlenka. Vstupme do ticha božství a ona odejde.

   Typické projevy silného ega: *neschopnost přiznat chybu a omluvit se; *přijmout službu nebo dárek bez potřeby oplatit (silné ego většinou nemá problém dávat, ale přijímat; *neumí naslouchat (muselo by umět odstoupit od sebe); *neumí požádat o pomoc; *lpí na představách o sobě.

   Udělejme si z ega kamaráda. Děkujme mu, že nás stále upozorňuje na to, čeho se máme zbavit, místo abychom se ve věcech, myšlenkách a emocích „ztráceli.“ Ego potřebuje získat všechny kapičky ducha, které je možné ve světě nalézt, aby rozdělení přestalo existovat. Teprve poté může malé já splynout s velkým Já. Duše bude mít opět a navždy jednu tvář.

   Zhruba do poloviny života dominuje ego svým vnějším zaměřením, fyzickou silou a převahou materiálních hodnot. (Vývoj může značně urychlit nějaká tragédie, vážný úraz, nemoc). Přibližně v době přechodu by se osobnost měla začít obracet k duchovním hodnotám. Výsledkem je odklon od hmoty, větší psychická síla a bohatší vnitřní život. Pochopení, že Bůh nás miluje takové, jací jsme. Ne pro naše „upachtěné“ dobré skutky, kterými se mu chceme zalíbit. Bezpodmínečná láska je neutrální.

„Protože jsem opustil jednotu s Tebou, protože já, bláhový, učinil své tělo sebou, protože jsem neznal Tebe, který jsi ve mně, protože jsem ztratil sám sebe - proto jsem procházel běsnícími pekly a proto jsem byl v poutech.“

Jana (17. 3. 2022)