TYKADLA LÁSKY 8.3.

TYKADLA LÁSKY

     „Ne, už se k tomu nechci vracet!“ Jakmile se rozhodneme a zapneme lampu  bdělosti, negace se dají okamžitě na ústup. Vrátí se do zásobárny podvědomí, kam patří. S úlevou se můžeme ponořit do křišťálově čisté vody jezera naší duše, místo abychom se špinili v zabahněné stoce ega.

     Užíváme šest smyslových orgánů. Oči, uši, nos, jazyk, tělo a mysl. Fungují jako snímače připojené k počítači. Jakmile se dostaneme do kontaktu s obrazem, zvukem, pachem, chutí, dotekem nebo myšlenkou, okamžitě najdou v archivu spojitost s přijatou informací. Stávají se skutečným objektem naší běžné mysli. Bleskově vyprodukují negativní mentální stavy jako strach, trápení, nedůvěru, žádostivost, hněv, starost…

      Budeme-li však bdělí (naladění na „vhodnou pozornost“), spojí nás s archivy produkujícími pozitivní mentální obrazy – lásku, radost, pohodu, klid, bezpečí… Těmto „vyšším“ emocím se daří v láskyplném, hřejivém prostředí, když jej pro sebe dokážeme vytvořit.

      Nejprve si musíme udělat PROSTOR. Vnější i vnitřní. Nosme bdělost všude s sebou. Nehromaďme zbytečné krámy v bytě ani v hlavě. Zbavme se věcí, které k ničemu neslouží. (Opravdu potřebuju právě toto kupovat? Musím se ke všemu vyjadřovat, i když o tom nic nevím? Proč se dívám na horror, který mě děsí? Proč jím, když nemám hlad? Proč jsem bez důvodu podrážděná?)

      Nejvzácnější dar, který můžeme nabídnout sami sobě i ostatním, je pocit prostornosti – pocit pohodlného spočinutí. „Nadechuji a vidím sama sebe jako prostor; vydechuji a cítím se volná.“ Radost a štěstí pramení ze schopnosti vzdávat se věcí. Odlehčeme těžkému nákladu, který s sebou zbytečně nosíme. 

      Teprve když máme dostatek prostoru, je čas začít tvořit. Inspirativním záměrem může být představa tkaní vesmírné pavučiny dobra. Tykadla lásky (naše smysly) pečlivě vybírají jednotlivá (vhodná) vlákénka a trpělivě v prostoru  vytvářejí dokonalý obraz sebe sama, který prostupuje vnějším světem a obohacuje celý vesmír.

      Praxe: *Při probuzení se usmívám. Začíná nový den! *Při prvním kroku mám radost. Kráčím po Zemi! *Svítí slunce. Zázrak! *Pouštím vodu. Přichází ke mně z hlubin země… *Piju čaj a cítím vděčnost. Držím hrnek. Je naplněný. *Při úklidu současně čistím svoje tělo. *Ať dělám cokoliv, nepřestávám vědomě dýchat, abych se neztratila sama sobě. *Moje mysl je televize s tisíci kanály. Volím právě teď svět, který je pokojný? Daří se mi tykadly lásky zvětšovat vesmírnou pavučinu dobra?

Jana (8. 3. 2022)