DAR PŘÍTOMNOSTI 5.3.

DAR PŘÍTOMNOSTI

   Jakmile zapneme lampu uvědomění, v tu chvíli prožíváme duchovní cestu. Začíná jedním nádechem a výdechem: „Vím, že se nadechuji - vím, že vydechuji.“  Když osvětlíme naše dýchání, osvětlíme všechno, co se děje v přítomném okamžiku. Nebuďme vůči svému dechu násilní. Chovejme se k němu láskyplně, jako bychom zacházeli s květinou. Časem tak budeme zacházet s celým tělem i s emocemi.

   Procvičujme vědomé dýchání hlavně ve spojení s krásou přírody. Sledujme přírodu s úplným uvědoměním. Západ slunce, zpěv ptáků, stromy i květiny. Každý dech znamená pokoj, každý krok znamená pokoj…

   Když vědomě objímáme svoje nádechy a výdechy, harmonie, klid a hloubka proniknou do našeho těla i mysli. Mír i štěstí nastávají, když se tři prvky - tělo, mysl a dech - stávají jedním. Važme si svého dechu, fyzického těla a mentální formace, ale vězme, že to nejsme my. Zázrak plného vědomí spočívá především v tom, že jsme přítomni. Základním předpokladem lásky je, že jsme tady. Pro sebe a pro ty, které máme rádi. Stačí dýchat, neuvažovat a neplánovat. Jenom se vraťme k sobě, soustřeďme se na svůj dech a usmívejme se.

   Nacvičujme vzkříšení. S nádechem vracejme mysl do těla. Obživněme tady a teď! Máme schůzku se životem, která se uskutečňuje právě teď. Božství je teď nebo nikdy. Máme schopnost se ho dotknout a také do něj vkročit. Stačí jeden vědomý krok.

   Božství je tam, kde je soucit. Definice pekla je prostá. Je to místo, kde není žádné pochopení ani soucit. Božství i peklo jsou jako semínka, uložená v našem srdci. Jsou součástí naší každodennosti. Volba je jenom na nás.

    Naše srdce je jako květ. Pořád se nechce otevřít? Stále odmítá milovat? Musíme se ho zeptat: „Srdce moje, jsi připraveno otevřít se tak, jak to dělá květina? Starám se o tebe s velkou něžností, pochopením, láskou a soucitem. Ná – jsem tady pro tebe; vý – usmívám se na tebe. Miluji tě.“

    Základem jakéhokoliv cvičení je být tady. „Jsem tady pro mé dýchání, srdce a tělo. Jsem tady pro tebe, lásko.“ Když si jiná bytost uvědomí, že o ní víme a uznáváme její přítomnost, rozkvete jako květ. Když umíme vytvořit vlastní přítomnost, můžeme ji někomu darovat. Když darujeme přítomnost člověku, kterého máme rádi, dotkneme se života jako zázraku…

„Darované krásno, v duši čisto, jasno…

kdo je nejtišší, toho vyslyší láska nejvyšší…“

Jana (4. 3. 2022)