Vítej, milá smrti!
VÍTEJ, MILÁ SMRTI! /24.12.21/
„Každý člověk je k nesnesení a s tím je třeba se naučit žít,“ říká Marek Eben. Svatá pravda, říkám já. Ale proč je člověk k nesnesení?
Protože nesnese sám sebe! V panice prchá sám před sebou, místo aby se zastavil a poctivě se vymarinoval sám v sobě!
A kdyby to udělal - k čemu by dospěl?
Kdo ví, vždyť jsme každý jedinečný! Možná k dospělosti. K laskavosti. K tichu. K vlídnému přijetí smrti. K poznání, že v životě jsou daleko horší věci, které musíme přežít. Neboť smrt už je v podstatě vykoupení. Navíc smrt je součástí života. Ale součástí života nemusí být jiné věci, které jsou daleko bolestnější a poznamenávají nás mnohem víc než samotná smrt.
Nakonec vedle všeho toho zlého, co se na světě děje, je smrt člověku nejlepším přítelem! Jen ti, kteří zůstávají, ji mylně prožívají jako absolutní ztrátu…
Útěchu přináší odstoupení od sebe (bez sebe je skvěle) a jasné zaměření pozornosti na štěstí svobodné bytosti, která se v plné síle vrací DOMŮ…
* Smrt je obrovský dar. Vyvrcholení života. Pochopení věčného BYTÍ, kterým už jsme!
* Smrt je podvrh. Bere si jen tělo a ego. Zbaví nás toho, co nejsme.
* Smrtí končí účast ve 3D. Dochází k odtělení a přepodstatnění.
* Život je jednota, která nemá protiklad. (Protikladem života tedy není smrt, jak
si většinou myslíme). Pouze smrt má protiklad a tím je transformace, přerod,
znovuzrod... Proto nic nekončí. Zůstává nedotknutelné, čisté vědomí JÁ JSEM.
* Jak popsat život a odchod ze života? Jako milence v nejtěsnějším objetí!
Jako projevené, které střídá neprojevené. Jako stálou hru na schovávanou!
* Naplno začínáme žít až tehdy, když přijmeme smrt jako životního souputníka.
* „ZATÍM“ nad námi visí celý život. Nic nového se neděje!
* Teď začíná zbytek našeho života. Ještě dnes tady můžeme být - možná…
* Jak se nám umírá? Jsme syti svých dnů? Vracíme smrti její důstojnost?
Umíme se propadat do esence božství?
Pravila mi smutná smrt: „Každý touží po příteli…“
…A co já s tím? Stále mám to na zřeteli!
24. 12. 21