SOUSTŘEDĚNÍ
„Ať dělám cokoliv, vložím se do toho naplno. Jde o akt koncentrace vědomí.“
Radost a štěstí se rodí ze soustředění. Hloubka zážitku závisí na naší koncentrované pozornosti. Musíme prožívat celou svou bytostí. Do všeho, co děláme, je dobré vložit se naplno. Potom jsme úspěšní a dokážeme věci dotáhnout do konce.
Lidé rádi zapalují vonné tyčinky jako obětní rituál. Ale potřebuje od nás bůh nějakou vonnou tyčinku? Ve skutečnosti je to oběť sobě - míru, radosti a soustředění!
Pomaloučku se musíme cvičit pro život, pro štěstí. Pomeranč je zázrak (tak jako všechno ostatní). Jediný pomeranč je dost na to, aby nám poskytl dávku štěstí. Prohlížejme si ho, hlaďme ho, oloupejme ho, ciťme ho, vychutnávejme ho… Cvičení vědomé koncentrace znamená rázný vstup do života - se silou vytvořenou energií plného uvědomění. Bez této svobody a soustředění neexistuje štěstí. Čas nejsou peníze, ale život! Štěstí je tady a teď! Do organizace svých dnů, které nám byly darovány, abychom je prožili, musíme vložit sami sebe. Bezvýhradně.
Bdělost přináší vhled. Uvědomění začne odkrývat zásobárnu podvědomí - archiv všeho možného haraburdí. Pokud s ním trávíme víc času než v reálném světě, jde o „nevhodnou pozornost“. Proč při ztrátě a zármutku poslouchat pořád dokola tragické smuteční písně? Proč stále plavat v zahnívajícím rybníčku jenom proto, že je „náš?“
Emoce je jen prudké hnutí mysli. Nic jiného. (My jsme nepoměrně větší a silnější než jakákoliv emoce). Přijde jako bouře, chvíli se zdrží a pak odejde. Než se tak stane, soustřeďme se na oblast břicha. Vnímejme jen břišní dýchání. Nepřemýšlejme. V bouři nejvíce trpí vršky korun stromů. Kmen je mnohem pevnější a odolnější. Vršky stromů jsou jako naše hlava, která přemýšlí. Jakmile se v nás rozpoutá bouře, opusťme korunu a sestupme do kmene. Tam jsme v bezpečí. Kořeny začínají v 1. tantienu (v bodu pod pupkem). Zaměřujme tam svoji pozornost a zhluboka dýchejme. (Stačí denně pět minut a po třech týdnech budeme své emoce úspěšně zvládat).
Když se pokoušíme o cokoliv a hned se to nepovede, zkusme to znovu. Ne kvůli někomu, ale kvůli sobě. Je to způsob, jakým tvoříme a dosahujeme míru v sobě. Soustředění je praktikování štěstí. Pokud si za to stojíme, naučme se dělat věci takovým způsobem, že život v jeho hloubce je dosažitelný právě teď.
„Drží svou vartu. Byly stvořeny k životu pro druhé. A mlčky slouží.
Drží se země všemi kořeny a neustoupí. Pijí vláhu z louží, vystačí s málem. S útlou nadějí sluneční světlo v kyslík mění. A ještě po smrti nás zahřejí.
Hej, stromy, vezměte nás do učení!“ Jiří Žáček
Jana (6. 3. 2022)