NÁVRAT DOMŮ 28.2.

 

NÁVRAT DOMŮ

      Zastavme čas ztracenosti. Čas, kdy nejsme sami se sebou.  Návrat k sobě vyžaduje nemyšlení a nemluvení (půst úst). Nejvíc nás chrání naše bdělé vědomí (ne mobil). Přesto je těžké odolat… „Člověk žvaní, žvaní, žvaní - aby utekl sám před sebou. Před svojí bolestí.“ (A. Hogenová).

   Bolest, kterou cítíme, je dědictví všech předků (nemocné kolektivní vědomí). Je jako malé dítě, které nás tahá za rukáv. Musíme se o ni postarat. Je naše.   Naučme se ji objímat a přinášet jí útěchu. Zvedněme ji a něžně pochovejme. Obejměme sami sebe s plným vědomím. Je to skutek, jímž se vracíme do svého nitra.

   Vědomý prožitek chůze po zemi, která je živá, zhojí naše odcizení. Vědomé dýchání nás bezpečně ukotví v sobě. Když vědomě chodíme (líbáme chodidly matku Zemi), dýcháme (jsem nádech - jsem výdech) a usmíváme se (teď), vnitřní bytost má příležitost projevit se. Návrat domů začíná.

   V polaritě jdou utrpení a štěstí vždycky spolu. Jako lotos. Aby rostl, musí mít kořeny v bahně. Porozumíme-li utrpení, zrodí se soucit. To je květ lotosu. Čisté vědomí. Božství. Oblaka se nerodí ani neumírají. Jen mění svou formu. Liší se projevem. Tak jako všechno na tomto světě.

   Napadlo vás někdy, že slova jsou výživa? Že když přijímáme toxická sdělení, živíme se toxicky? Proto važme slova. Učme se mluvit jemně, láskyplně, klidně a jasně.  Nepřekrucujme pravdu. Nepřehánějme. Neurážejme a neodsuzujme. („Bože, dej mi sílu nesoudit lidi, kteří chybují jinak než já).“

„Slova můžou putovat tisíce mil. Nechť vytvářejí vzájemné porozumění a lásku. Kéž jsou krásná jako drahokamy a milá jako květiny.“

   Vstřebáváme všechno: slova psaná, řečená, myšlenky i činy. Obranou člověka proti všem negacím je bdělé vědomí. Umožní nám nežít v představách, nebrat věci osobně, dělat to nejlepší (teď, dnes) a oživovat v sobě semínko altruismu (společného lidství).

Thich Nhat Hanh:

 „Když jdete, choďte i pro své předky a pro společenství lidstva. Když dýcháte, nechte větší svět, aby dýchal pro vás. Když se hněváte, nechte svůj hněv obsáhnout větším prostorem. Nabídněte vesmíru svůj mikrokosmos a nechte makrokosmos být vámi. Buďte jako řeka, když dorazí k oceánu, jako včely a ptáci, kteří létají společně. Nahlížejte sebe v  jednotě božství a jednotu božství v sobě. To je proces, který přetvoří váš způsob vidění a sdílení.“

Jana (28. 2. 2022)