TAJEMSTVÍ JEDNODUCHOSTI /24.2./
TAJEMSTVÍ JEDNODUCHOSTI
„V kameni už je dokonalá socha. Zbývá jen osekat, co k ní nepatří.“
Pobyt ve tmě: Dveře stále dokořán… Jen pojď dál - jsi zván! Ale tady nic není… Co teď? Nic. Co za chvíli? Nic. Co za hodinu? Nic. Co zítra? Nic. Samé nic, nic než nic a zase nic… Pane Bože, to není k vydržení! …svítá… absolutní ticho… nic je nedotknutelné… jak jedno/duché…
„Život je výzva k překročení nicotnosti.“
J. Ledvinka: „Pro mě neexistuje nic jiného než Božství. Jak vnímám sama sebe v tom pěkném - to je čisté Božství. Je pořád tady. Promlouvá hezkým způsobem se sebou samotným. (Božství s božstvím). Nechávám k sobě přijít to, co ke mně přirozeně patří. (Žádná osobnost. Vůbec se jí nedotýkám. Ego mi brání, abych se tady měl dobře). Přicházím s radostí bez představ o tom, co bude a co tam získám. (Nic není lepší než nic). Přináším s sebou boží řád. Vždycky se řídím podle sebe. Já jsem božství! Je hotovo!“
„Ať se hádáš s kýmkoliv, hádáš se s Bohem.“
„Proč řešit cokoliv dílčího (mysl), když je tady celek (božství)? Jak si poradit se smutkem? Neraď se s ním! Zajímej se o své božství - ne o strachy! Ničeho se neboj, to všechno je jen tvá vlastní mysl. Máš strach z myšlenky? (Ale to nejsi ty!)
Nepočítám s tím, že v mém životě budou strachy a smutky. Nic takového mě nezajímá. Bolest není nutná. To není pro mě. Mysl musí být tvrdě zamítnuta. Když jsi „správně“, nemusíš se ptát, protože „víš!“ Vnímání je víc než slova! Nemusím vědět proč… Cítím, že ne a nezkoumám to. Oslabující emoce? Přibouchnu jim dveře. Už jsem venku a nevracím se. Jednou konec – navždy konec! Musíš si být jistá/ý a vytrvat.
V obyčejnosti je něco úžasného. Jde o uchopení zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí. Nedělám si starosti, ale „starám se“ o radost v božství.“ (Jakékoliv utrpení je abnormální stav).
„Život musíš žít tak, jako by všechno bylo úplně v pořádku.
Z toho vycházej. Rozhodni se být šťastná/ý a rozhodni se pro to teď hned!“
Jana (24. 2. 2022)