ODCHÁZENÍ 15.2.

ODCHÁZENÍ

         Proč je smrt TABU? Vždyť je to jediná jistota, kterou máme! Emočním přijetím smrti získáváme zpět plnohodnotný život. A kdo umí žít, umí i odcházet.

(K. Gott: „Nejistou léčbu oželím, ale děkuji vám. Dožiju vesele!“ Úsměv).

*Umíráme celý život. (Aniž to tušíme). *Každá změna je malá smrt. (Někdo raději zemře, než by se změnil). *Každý den jsme blíž k od/tělení. (Zbavení se obtěžujícího zavazadla). *Smrt je přirozeným cílem tohoto cyklu života. (Naše účast ve 3D může skončit kdykoliv). *Reinkarnace = znovuzrozování. (Dlouhý pohled na život dává klid. Všichni jsme „odešli“ už mnohokrát).

Co může pomoci při odcházení blízkého člověka nám i jemu?

*Uvolnění těla i mysli. Nevytváření strachu. Při napětí (smutku, lítosti) ať je nám pomocníkem výdech. Vydechujme klid, lásku a světlo. Mentálně si opakujme mantru soucitu ÓM MANY PADME HÚM HRÍH. Nemusíme nic dělat ani říkat. Jen buďme v klidu. Tady a teď. Prostá služba přítomností.

*Láskyplná (duchovní) atmosféra. Pozvěme si na pomoc Božství. Požádejme o  posílení světla, o prostor naplněný bezpodmínečnou láskou a důvěrou. Přivítejme „anděla přeměny“ a další andělské bytosti. Vnímejme jejich přítomnost a požehnání. Poděkujme za podporu, vedení a možnost doprovázení. Opakujme si, že nejlepší den (k odcházení) je právě dnes - nejlepší chvíle je právě teď - Božství je tady (v nás) a  o všechno se postará…

*Upřímnost. „Nosme“ ji s sebou. Nabídněme popovídat si o všem, o čem odcházející chce (potřebuje) mluvit. Naslouchejme srdcem. Reagujme laskavostí, trpělivostí, úsměvem, pohlazením… Nic nepředstírejme. „Ano, vím, že odcházíš, ale není se čeho bát … jsme spolu… Bůh je s námi.“

*Odpuštění. Dovysvětleme si, dořešme, usmiřme se. „Vždycky jsme dělali to nejlepší, co jsme mohli, viď? Tak vidíš, není co odpouštět! To je úleva!“

*Ocenění (uznání). „Mám tě moc ráda. Velice si tě vážím. Jsi nejlepší babička… Jsem šťastná, že jsem teď s tebou. Vzájemná láska přetrvává…“

*Poděkování. „Za všechno ti děkuju. Jsem vděčná, že jsme spolu mohli být. Vždycky mě rozesměje, když si vzpomenu…“ (Nevyhýbejme se humoru!)

*Ujištění (uklidnění). „Všechno je v pořádku. Máš za sebou krásný, naplněný život. Můžeš klidně odejít. I my jsme šťastní. Vše poběží dál tak, jak má…“

*Povzbuzení. „Jsi v bezpečí. Anděl strážný nás nikdy neopouští (je pořád s námi i s tebou). Až tě odvede, setkáš se se všemi, které máš ráda. Už na tebe čekají a těší se…“

*Odevzdání. „Nedržme“. Nebraňme. Nevolejme zpátky. Nezoufejme. S láskyplnou úctou předejme Božství Stvořiteli a děkujme za šťastný návrat duše „domů“!

   I když jsme bytostně přesvědčeni, že tomu tak je, přesto… Proč vlastně pořád pláčeme…? Aha - pláčeme „o sebe“…

Jana (15. 2. 2022)