KOKTEIL RADOSTI A ŽALU
„Když jsem bytostně přesvědčená/ý, že jsem nejšťastnější člověk na světě, tak jím bezpochyby jsem.“
Nic není lepší nebo horší. Je to takové, jaké to je. Život je koktejl radosti a žalu. Záleží na tom, co si myslíme. Výběr je vždycky na nás. Když něco niterně víme, jsme stabilní. (Stáváme se nešokovatelní!)
Myšlení se jeví dvojí. Může být prostředkem k uskutečnění Boha nebo nástrojem k vyrábění problémů. Když se stane pánem našeho života, pomalu jej ztrácíme. Čím víc se snažíme chápat rozumem, tím víc se vzdalujeme své duši. Život je stálé vyvažování mezi hlavou a srdcem. Energie ega je tvrdá a nepružná, energie bytí je měkká a poddajná. Představme si, že naše tělo je průhledné. Vše nepříjemné jím volně prochází, místo aby naráželo na zeď odporu v naší hlavě.
Veškeré utrpení je výtvorem ega, jež odmítá přijmout realitu. Zatvrzelé nepřijetí je nejsilnější v obtížných situacích, kdy dochází k rozporu mezi tím, co se děje a požadavky (očekáváním) naší mysli. Je poučné pozorovat, jak dokážeme lpět na své bolesti, na nutkání hovořit o ní, hledat viníka, utvrzovat se ve svém neštěstí…
Na místě je otázka: kdo/co udržuje naše neštěstí při životě? Když si uvědomíme, že všechno dostáváme darem a že nám tady nic nepatří, kde bereme drzost nárokovat si, aby se věci děly podle našich přání? Kam zmizela pokora před moudrostí života?
Někdy toužíme být natolik obětaví, že se stáváme „páchači“ dobra (na škodu věci), jindy se naopak měníme v sebemrskače, přestože tušíme, že násilím k pohodě nedojdeme. (Když týráme tělo, stane se nám přítěží). Kdo/co nás ovládá?
Nejsilnější zbraní ega je strach. „Co když…?“ Bojíme se vlastních myšlenek a přesto neúnavně „vymýšlíme“, místo abychom se vzdali přítomnému okamžiku. Jak to udělat? Obraťme pozornost do těla. Jakou zaujímá polohu? Stačí narovnat páteř! Jak dýchá? Stačí posílat dech do břicha! Co říká? Stačí si zanotovat přiblblou melodii! Jak se tváří? Stačí se usmát (nad vlastní blbostí). Ego ztrácí základnu humorem…
„Je lepší mířit ke hvězdám a minout, než na fůru hnoje a trefit se.“
Přestaňte lpět na vztahu ke své osobě. Bez „sebe“ fungujete skvěle! Neexistuje žádné „já,“ které musíte bránit. Nepotřebujete nikomu nic vysvětlovat ani dokazovat. Uvolněte se. Zasmějte se. Funkce generálního ředitele vesmíru opravdu neexistuje!
„I bůh, když se ukloní sám sobě, přestává být bohem.“
Jana (10. 3. 2022)