Ohlédnutí za poděbradským týdnem 2023

Do houfu se nás slétlo 60 Duší. Od neděle 9. 7. do pátku 14. 7. jsme vzájemně souzněli, abychom se obohaceni rozletěli domů a poté pokračovali ve zhodnocování svého nitra. Odlétali jsme s jiným, rozvinutějším vědomím.

   Poděbrady, kam jezdíme asi 20 let, mají osobité kouzlo. Připomenou nám studentská léta prostotou internátu, překvapí rozlehlými chodbami školy se zajímavými exponáty, tělocvičnou, samoobslužnou jídelnou, popásajícími se zvířaty, tu a tam pavučinou, občas to někde nesplachuje a nesprchuje (pak jdeme do sousedního pokoje)… je to tam prostě „fajne a pjekne“ - řekl by „Ostravak“…

   Právě v drobných potížích spočívá kouzlo poděbradského pobytu. Patří k němu i místní bouřky, které osvěží vzduch a celou partu přátel (od Plzeňska po Valašsko) sjednocují k souznění (při tolerantním respektování individuality každé osobnosti). Mohlo by se (mylně) zdát, že nejvíc zaujala bajka o sardelích, ale zejména v posledních dnech se silně projevila společná síla rezonujících duší, sjednocených hloubkou vesmírných prožitků a kosmickým jasem, do kterých nás Vesmír prostřednictvím pobytu naformoval.

   Už víme, že ne lidmi vymyšlená božstva, ale kosmické projevy jsou síly, které utvářejí náš život. Přesto je rádi personifikujeme vymyšlenými názvy, třeba jako „Průvodce či Anděly“ (přitom jde o kosmické energie). Také ve vyjadřování vděku zaměňovali mnozí kosmickou přízeň za synonyma „Janičko a Vladimíre“ (když člověk neví nebo nerozumí, tak si vymýšlí). Považujeme se za „poštovní doručovatele.“ To stejné platí o skutečnosti, že náš majestát (osobní velikost) je utvářen základními kvanty - buňkami a jejich částmi. Úžas z velikosti počíná vždy z nepatrného.

   Neuchylujme se ke  zbožnému opisování a předávání úctyhodných vzorů. Často připomínaná „hvězdná lehkost a sranda“ činí naše prodírání se životem snazším a prospěšnějším. Tak jsme přijímali i vážné poděkování Miládky, které vtlačilo mnohým slzy do očí. Pokusíme se je v upravené formě reprodukovat v dolní části textu. V další stránce uvádíme i (nesnadný) výběr z obrázků, které obětavě pořizovaly Kája, Drahuška, Darja, Zdenička a samozřejmě Laďa zdařilou fotkou „sýrové“ skupiny u ibišku (jeho Naďa vloni propagovala „na zubařský úsměv“ výraz „prdeeel“ -  letos však převážil sýýýr“). Uvádím zde sice některá jména, ale každý svým způsobem přispěl k dělné atmosféře rekondičního pobytu. Následuje stránka obrázků (klikem se zvětší). Pak inspirativní ťingy a (na žádosti) projev Miládky.                                                          (Srdečné ahoj Jana a Vladimír)

************************************  Protože dlouhé sentence odrazují, dál nabídneme jen stručné ťingy (podněty), které si individuálně rozvinete (když budete chtít).

* Linearitu – ojedinělé myšlení či konání nahrazuji stále udržovanou cykličností (opakováním).

* Učím se žít smysluplný a reálný, ne konsenzuální (společností vymyšlený) život.

* První dojem v sobě rozvíjím jako kladný (je druhou polaritou záporu).

* Neustávajícím „hovorem do sebe“ prohlubuji schopnosti intuice.

* Cyklickým osvěžováním buněk zpomaluji svoje tělesné i duševní stárnutí.

* Rozvíjím vjem dotyku Duše (i myšlenky) v nitru (srdci).

* Záblesky myšlenek (intuice) rychle mizí, proto papír furt s sebou a zapisovat (v klidu budou zhodnoceny).

* Jak úsměvné a široce rozvinuté je moje vědomí, takový je můj život. Úzké vědomí utváří omezený život.

* Opakuji si, co obsahuje pojem vědomí. Vnímám že je řízeno kosmickou inteligencí (mřížkami –Mg;- kryst- Gaii)?

* Síla lásky je v mateřství, které ochraňuje tvoření a brání zániku.

* Všechny formy strachu mažou a znehodnocují účinky lásky. Proto strach odsouvám vírou.

* Kvantuji s respektem k vyšším vlivům. Míra pravděpodobné (%) účinnosti závisí na mých postojích. … atd…

****************PROČ ? (závěrečný projev Miládky Polákové)

Proč z noci se rodí bílý den, proč černý den má štěstěny hráč…

Proč člověk nerad ztrácí svůj sen, proč místo smíchu přijde pláč…

Proč člověk věří, jsa oklamán již tolikrát.

Proč slunce lásky někdy studí, proč smutek předchází veselí…

Proč soucit bývá jen ze soucitu, proč člověk miluje a nemá rád…

Proč hledá pravdu, i když nechce ji znát.

Vždyť je přece člověk a člověk za úsměv má se smát.

Za pravdu, kterou těžce hledá, za svůj sen, který pokoje mu nedá…

Za bílý den, co se zrodil z temné noci, za slunce lásky, co drží ho ve své moci…

Za prosté lidské štěstí, za štěstí a ne sebeklam.

Jen tak zná život plně žít, je vskutku člověk a nikdy není sám!